Distant Relatives → výstava v Galérii FX

→ For English scroll down ←

Distant Relatives

Distant Relatives je přehlídkou aktuální výtvarné tvorby umělců z Německa, Číny, Polska, Ruska, Turecka, Iránu, Slovenska a Česka.
Divák bude konfrontován s díly výtvarných umělců, pro něž je tvorba nutkavou životnípotřebou. Jejím prostřednictvím si často vytvářejí jakési paralelní světy, v nichžmnozí žijí intenzivněji než v realitě.

Vystavující umělci: Piotr Ambroziak, Tereza Čapandová, Pavel Forman, Viktor Frešo, Andreas Guskos, MK Kaehne, Orhan Kavas, Tomáš Koudela, Arek Marcikowski, Dominik Dragos Pohludka, Jakub Pohludka, Aida Rashidi, Sofia Ryumina, Natálie Ryzá, Marek Schovánek, Patrik Ševčík, Ai WeiWei

Kurátoři: Tomáš Koudela, Arkadiusz Marcinkowski, Andreas Guskos

Příbuzný: podobný, stejný, vlastní, známý, srozumitelný, ale také ve smyslu dívat se, k dívánívybízející, jakož i divoký, divotvorný a obdivuhodný.
Vzdálenost: bytí, jsoucno, forma, obsah, subjekt, objekt, idea, hmota.
Být vzdáleným je věc úhlu pohledu. Příbuznost je vztah různě se tvářících výpovědi o téže věci. Vzdálenost není pouze tím, co se bere a někam se nese, stejně jako to, co se nehybnětváří a předjímá kontext. Příbuznost je okamžik manipulovaný k věčnosti.
Vzdálenost: figurální index tradiční antropometrie či remix evokující obraznost nedávných,avšak již spolehlivě zapomenutých vizuálních slovníků.
Vzdálenost: přerušuje čas pohybem na jeho přivrácenou stranu, do jeho mezer.
Vzdálenost: jsoucí vždy v pohybu. Formou tohoto pohybu je fenomén časovosti, o němžby se mohlo soudit, že k existenci přidává jakousi její souběžnou formu – obyčejnost,jako její smysl, respektive jako jeden z jeho strašných obrazů, v němž se smysl vysvlékáze své podstaty, je obrácen v non-smysl, tato ztráta pohybu, dereprezentace, ztrátačasovosti, je existenciální dekonceptualizací reality, která je čímsi jako přeformátovánímsvěta.
Příbuznost: silové pole, jsoucí pod tlakem jeho struktur, konstitutivní fenoménEga, je dána, zároveň nucena se dávat býti jinou, jsoucí táž.
Příbuznost: vždy takový způsob bytí řádu, nejen z dnešního pohledu (a právě z něho)poněkud směšný, který se nakonec nemůže nejevit jinak, než jako solidní teorie a uspořádánívěcí – interpretace světa (…) docházející svého završení volbou nicotných obsahů a divných forem.
Distant Relatives: spolupobyt – jeho hybridní charakter je pouzdrem bytí existenciálně rehabilitovaného. Arteficiálami tohoto bytostného remaku jsou existencielnísebeuvědomění a existenciální performativní spontaneita.
Umělci představující se na tomto výstavním projektu pracují s materiály a koncepty situovanými na hranici umělecké praxe. Jejich oblíbenou tématikou je vyprázdněná jsoucnost a destruované myšlenkové obsahy. Jejich tvorba nabízí takovou finální vizuální matérii, v níž jsou velmi složitě identifikovatelné tradičně komplexní hodnotové struktury a významové složky díla musí být divákem dekódovány z reziduálně přítomných vizuálních stop, jež v situaci svého osvětlení, respektive v okamžiku zdánlivého dosažení své pointy konfigurují nové vizuálně subversivní obsahy.
Jak si umělec představuje svět? Jako vzdálenou příbuznost. Jako věc hodnou obdivu. Nejprve zaregistruje lehounký vánek ontických esencí, vzápětí se do jeho zorného pole dostávásyrová jednoduchost emocí korunovaná finální sekvencí obrazu, jíž je nevyjádřitelnýmoment času.
Souběžným ohniskem vzdálenosti je důvěra v reálnou světskost světa jakonaděje reprezentovaná vírou v jeho smysluplnost bez zbytečných gest a proklamací.Naděje doprovázená hlubokým tichem a důvěrou v přirozený řád věcí, jehož čas není nutno příliš vysvětlovat.

Distant Relatives

Distant Relatives is a presentation of contemporary fine arts of artists from Germany, China, Poland, Russia, Turkey, Iran, Slovakia, and Czechia.
The viewer is going to be confronted with the works of fine artists, for whom creativity is a life necessity. Through creativity, artists often come up with parallel worlds, in which many of them live more intensively than in a real world.

Exhibiting artists: Piotr Ambroziak, Tereza Čapandová, Pavel Forman, Viktor Frešo, Andreas Guskos, MK Kaehne, Orhan Kavas, Tomáš Koudela, Arek Marcikowski, Dominik Dragos Pohludka, Jakub Pohludka, Aida Rashidi, Sofia Ryumina, Natálie Ryzá, Marek Schovánek, Patrik Ševčík, Ai WeiWei.

Curators: Tomáš Koudela, Arkadiusz Marcinkowski, Andreas Guskos

Related: similar, same, one’s own, familiar, comprehensible, but also in the sense of view, inviting to view, as well as wild, miraculous, and admirable.
Distance: existence, being, shape, content, subject, object, idea, matter.
To be distant is a matter of a viewpoint. Affinity is a relationship of differently acting statements about the same thing. Distance is not only that which is taken and carried somewhere, just like that which acts motionless, and anticipates context. Affinity is a moment manipulated to eternity.
Distance: figurative index of traditional anthropometry or remix evoking metaphors of recent, nonetheless unfailingly forgotten visual lexicons.
Distance: discontinues time through motion to its inverse side, to its gaps.
Distance: being always in motion. The shape of this motion is the phenomenon of time, about which one could say that it adds some parallel shape to being – simplicity, as its sense or, more precisely, one of its terrible images, where sense is stripped from its own essence, it turns itself into non-sense, and this loss of motion, de-representation, the loss of time, is existential de-conceptualization of reality that is something of a reformatting of the world.
Affinity: field of force, being under pressure of its own structures, constitutive phenomenon of the ego, is given, and, at the same time, being forced to be given different, being the same.
Affinity: always such a way of existing order, not only from today’s point of view (and exactly from today’s point of view) somewhat ridiculous, cannot in the end seem any different than as a decent arrangement of things – interpretation of the world (…) coming about to its completion through the picking of trivial contents and strange forms.
Distant Relatives: coexistence – its hybrid feature is the case of being of the existentially rehabilitated. The artificialities of this fundamental remake are existential self-awareness and existential performative spontaneousness.
The artists presenting themselves at this exhibit project are working with materials and concepts situated on the verge of artistic practice. Their favorite topic is emptied being and destructed thought contents. Their creations offer such final visual matters, in which traditional complex value structures are very hard to be identified, and meaning constituents of their works must be decoded by the viewer from residually present visual traces that – at the point of their illumination or, more precisely, at the point of seemingly reaching their punchline – configure new, visually subversive contents.
How does the artist imagine the world? As a distant affinity. As a thing worthy of admiration. Firstly, detecting a light breeze of ontic essences, then a raw simplicity of emotions entering their field of vision, finally crowned with an image sequence that is inexpressible point in time.
Parallel focal point of distance is the trust in a real mundane world as a hope represented by faith in its meaningfulness without useless gestures and proclamations. Hope, accompanied by deep silence and trust in the natural order of things, whose time is not necessary to elaborate on too much.